Státnice I3: Základy obecné lingvistiky

Z ωικι.matfyz.cz
Přejít na: navigace, hledání

Tato otázka je vypracována na základě handoutů z předmětu Úvod do obecné lingvistiky Prof. Panevové ze ZS 2008/9 --Rajjo 13:52, 24 Aug 2010 (CEST)

Typologie jazyků[editovat | editovat zdroj]

  • typ jazyka - souhrn rysů, které se navzájem podmiňují a dávají mluvnici (gramatice) určitý ráz (Skalička)
  • současná strukturní typologie je založena převážně na morfologii
  • deklinace je výkladní skříňí typologie (Sgall)
  • pozn.: typy jazyků jsou umělé - každý jazyk se od svého typu odlišuje
    • žádný jazyk není čistý typ, jazyky jsou popsány pomocí souborů rysů - převažující rysy

Historie[editovat | editovat zdroj]

  • August Schleicher
  • Wilhelm von Humboldt
    • jazyk má vnitřní formu (v hlavě člověka) a vnější formu (používání jayzkových prostředků)
    • jazyk je tvořivá síla - pozorujeme pouze výsledek
  • Georg von der Gabelentz
    • zakladatel typologie
    • jazyky se vyvíjejí ve šroubovici - spirále
      • izolace $ \rightarrow $ aglutinace $ \rightarrow $ flexe $ \rightarrow $ izolace (vyšší typ)
      • s každým vývojovým cyklem se dostanou o úroveň výš
  • Vladimír Skalička
    • strukturní (morfologická) typologie
    • morfém - skládá se z elementárních jednotek: séma
matka:    matk - a
           /      \
        kořen    koncovka
          |       |  |  |
       1 séma     N  sg f - 3 sémata

Dělení jazyků[editovat | editovat zdroj]

  • starší dělení: analytické a syntetické

Skaličkovo dělění[editovat | editovat zdroj]

  1. izolační (analytické)
    • angličnina, francouzština, ...
    • hlavní rys: obsahují pomocná slova
    • další rysy: skloňování, časování, množství pomocných slov (nutnost podmětu ve větě - Il pleut. (fr.), It is raining. (angl.) - Prší
  2. aglutinační
    • maďarština, turečtina, finština, gruzínština, baskitština
    • hlavní rys: obsahují afixy (prefix nebo sufix - předponu nebo příponu)
      • každé séma je vyjádřeno vlastním morfémem vs. dom-ům v češtine - ům vyjadřuje 2 sémata najednou: plurál a dativ
    • vokalická harmonie - Praga-ban (v Praze) vs Becs-ben (ve Vídni) - ban se mění v ben kvůli samohlásce v kořenu slova
    turečtina dům:            Sg.          Pl.
                       Nom.   ev           ev-ler
                       Gen.   ev-in        ev-ler-in
                       Dat.   ev-e         ev-ler-e
                       Akuz.  ev-i         ev-ler-i
                       Lok.   ev-de        ev-ler-de
                       Instr  ev-den       ev-ler-den
    
  3. flexivní (ohýbací)
    • latina, staré indoevropské jayzky, slovanské jayzky
    • pravidlo jedné koncovky - kumulace funkcí (viz příklad matk-a: a kumuluje 3 sémata)
  4. polysyntetický
    • čínština, vietnamština, některé rysy má i němčina
    • skládání slov - např. Haupt-bahn-hof (něm.)
    • gramatické významy jsou vyjadřovány lexikálními prostředky
      • např. zvláštní slova používaná při vyjadřování počtu věcí v čínštině: tři knihy -> tři svazek kniha (čín.)
  5. introflexivní
    • semitské, čadské, berberské jazyky
    • změna hlásek uvnitř slova, typicky kmen je určen souhláskami a gramatické informace samohláskami
    • arabština: k-t-b: kitab(un) - kutub(un) (kniha - knihy)
      • proměňují se samohlásky, souhlásky beze změny
    • němčina: trinken - tränken, čeština: hoch - hoši
Příklady jednotlivých rysů[editovat | editovat zdroj]
  • izolace
    • čeština, ruština: budoucí čas nedokonavých sloves
    • ruština: stupňování adjektiv - bolee važnyj, najbolee važnyj
  • aglutinace
    • čeština: nej-vážn-ějš-í
  • introflexe
    • němčina: Vater - Väter
    • angličtina: tooth - teeth
    • čeština: doktor - doktoři, nízký - nižší
  • polysyntéze
    • němčina: složená slova

Další typy dělění jazyků[editovat | editovat zdroj]

  • syntaktická typologie
  1. nominativní vs ergativní jazyk
    • ergativní jazyk
      • kavkazské jazyky, kamčatské jazyky, baskitština
      • existence zvláštního pádu pro podmět tranzitivního slovesa = ergativ
    Muž postavil dům - ergativ
    Muž přichází - nominativ
    
  2. slovosled
    • SVO, SOV, VSO jazyky
      • pravděpodobnostní pozorování, které zkoumal již Jakobson ve 20. letech
      • SVO - germánské, románské, slovanské jazyky
      • SOV - turečtina, japonština, baskitština
      • VSO - hebrejština, welština
    • implikatury (implikační zákony) - Jakobson
      • má-li jazyk volný slovosled, má pádové koncovky
      • má-li jayzk pevný slovosled, má hodně pomocných slov

Jazykové univerzálie[editovat | editovat zdroj]

  • významy termínu typologie:
    1. univerzálie - kde se bere univerzálnost jazyka?
    2. clusters of properties - svazky společných rysů
    3. klasifikace
    • bod 1 a 2 spolu úzce souvisí
  • "absolutní" univerzálie
    • 2 třídy fonémů (hlásek) - vokály, konsonanty
  • jazykové univerzálie
    • racionalismus (Descartes)
      • karteziánská lingvistika - vrozené ideje
      • vrozený mechanismus u dítěte pro produkování vět -- navazuje generativní gramatika Chomského
    • sensualismus (Locke) - člověk je při zrození nepopsaný list papíru - tabula rasa
      • nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech

Hláskosloví[editovat | editovat zdroj]

  • lingvistika se do 50. let 20. století většinou zabývala hlavně hláskoslovím
  • nové směry v lingvistice se začaly zabývat i syntaxí a sémantikou (lingvistickou či formální)

Fonetika[editovat | editovat zdroj]

Hellwagův trojúhelník znázorňuje, jakým způsobem jsou samohlásky vyslovovány
  • experimentální věda, která zkoumá, jak jsou tvořeny hlásky
  • už ve staré Indii a klasickém Řecku (recitace, hudba); Jan Hus - výslovnost y a i
  • přístroje na zkoumání zvuku: laryngoskop, rentgen, sonograf, magnetofon
  • rozdělení hlásek
    • samohlásky (vokály)
      • přední, střední, zadní; vysoké, středové, nízké; zaokrouhlené (viz Hellwagův trojúhelník)
      • ústní/nosové, krátké/dlouhé
    • souhlásky (konsonanty)
      • mohou být charakterizovány pomocí šumů
      • metody zkoumání šumů:
        1. akustické - zkoumání šíření akustických vln (poslech, fonogram, sonogram, spektrogram);
        2. auditivní - sluchový dojem: explozívy, frikativy, sonory
        3. artikulační
          1. způsob tvoření - podle existence překážky, která je v cestě výdechového proudu
          2. místo tvoření

Fonologie[editovat | editovat zdroj]

  • zkoumá funkci jazykových hlásek
  • foném - komplexní jednotka, která se skládá z distinktivních rysů
    • ř: dři (znělé) vs. tři (neznělé) - jeden foném s různými distinktivními rysy
    • čeština: 35 fonémů, z toho 10 samohláskových (Černý)
    • varianty 1 fonému v koncové pozici před rázem: snob x snop, Srb x srp
  • slabika
    • základní (přirozená) jednotka
    • segmentace slov na slabiky: proud-it x pro-ud-it
  • suprasegmentální rysy: melodie, intonace, přízvuk, mluvní akt
  • asimilace znělosti: progresivní (shoda jako [schoda]), regresivní ([zhoda, zběr], v češtině typická)

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

  • užší význam: teorie o tvoření tvarů
  • širší význam: zabývá se odvozováním (nových) slov (ve flexivních a aglutinačních jazycích)
  • morfologické kategorie jsou univerzální - jazyky se liší jejich repertoárem, počtem jejich členů
  • morfém
    1. lexikální - kmen slova matka
    2. gramatický - realizace pomocí morfu -ou ve slově matkou - obsahuje 3 sémata
  • alomorf - morfonologické podoby kmene: matk/matek/matc/matč
  • slovní druhy - kritéria třídění: mofologická, syntaktická, sémantická
    • podstatné jméno (substantivum) - sémata: pád (různý počet pádů - arabština 3, maďarština 17, čeština 7), číslo (jednotné, množné, duál, triál, lexikální vyjádření čísla - čínština), rod
      • determinace - jazyky se členy (určité - neurčité)
    • sloveso (verbum)
      • gramatické kategorie:
        • osoba (1.,2.,3., inkluziv, exkluziv, plurál zdvořilostní: vykání, onikání, onkání), číslo, čas (absolutní, relativní), způsob (postoj mluvčího), rod slovesný (aktívum, pasívum, reflexívum), vid (perfektivní - dokonavý, imperfektivní - nedokonavý, iterativní)
      • nejasná hranice meyi tvaroslovím a slovotvorbou pro určité slovesné tvary: slovesná substantiva, gerundium, přechodník, participia, sloveská adjektiva
    • adjektiva - sémata: rod, číslo, pád
    • zájmena - deixe (tento stůl), anafora (odkaz na předcházející jméno), katafora (odkaz na následující jméno)
    • číslovky - druhy: základní, řadové, souborové, násobné, neurčité,...
    • příslovce - nejsou neohebná, protože je můžeme stupňovat
    • citoslovce
  • autosémantická (významová) vs. synsémantická (pomocná - spojky, předložky, členy, částice) slova

Strukturní lingvistika[editovat | editovat zdroj]

  • heslo (strukturalismus) na Wikipedii
  • navazuje na mladogramatickou školu (taky Lipská škola, mnoho historických gramatik indoevropských jazyků, asociativní psychologie, fyziologické změny mezi jazyky - hláskový zákon)
    • H. Paul, H. Osthoff, B. Delbrück, A Leskien, H. Bopp, J. Grimm, K. Brugmann
  • Ženevská škola - Ferdinand de Saussure
    • předchůdci: H. Schuchard - historie slov a věcí, K. Vossler - jazyk - nástroj ducha, kazaňská škola - foném proti pojmu hláska, moskevská škola - zavedení pojmu gramatická kategorie
  • hlavní rysy:
    1. vidět systém a systémové souvislosti
    2. synchronní pohled na jazyk
    3. formalizace popisu jazyka (metod popisu)
  • roviny jazyka: langue (jazyk) - parole (mluva) - langage (řeč)
  • sémiologie - relativní arbitrárnost znaku
označující - označované - hodnota
signifiant - signifié  - valeur

Strukturní školy[editovat | editovat zdroj]

Americká strukturální škola[editovat | editovat zdroj]

  • deskriptivní - úkol fakta registrovat, klasifikovat a popsat - ne kauzální souvislosti
  • L. Bloomfield, C. Hockett, Z. Harris
  • jazyk (gramatika) má 3 hlavní systémy: fonologický, morfologický a jejich spojení mor(fo)fonologický
  • zkoumání jevů pomocí distribuce, komplementární distribuce a souvýskytu (co-occurrence)
  • endocentrické konstrukce vs. exocentrické konstrukce
  • syntax - bezprostřední složky, později frázová gramatika (Chomsky)

Kodaňská strukturní škola[editovat | editovat zdroj]

  • Louis Hjelmslev
  • glosématika - glossém: základní jednotka jazyka
  • jazyk - síť abstraktních vztahů, deduktivní systém předpokladů a z nich vyvoditelných teorémů; lingvistická algebra
  • sémiotika:
    1. vztah znaku k jiným znakům
    2. vztah znaku k tomu, co označuje
    3. reakce interpertátora (mluvčího, posluchače) na znaky
  • funkce - je základem analýzy jazyka
    • konstanta: funktiv, jehož přítomnost je nutná, aby se realizovala funkce
    • proměnná: funktiv, jehož přítomnost není nutná
    • změna v plánu výrazu vyvolá změnu v plánu obsahu
    • základní vztahy: determinace (a $ \rightarrow $ b - např. adjektivum předpokládá substantivum), interdependance (a $ \leftrightarrow $ b - V $ \leftrightarrow $ Obj), konstelace (a V b - vzájemně se nepředpokládají)
  • místo pojmů označující a označované používá výrazy plán výrazu a plán obsahu

Pražská lingvistická škola[editovat | editovat zdroj]

Tato část je neúplná a potřebuje rozšířit. Nějak oddělit, ať se to tolik nekryje s FGD
Roviny jazykového popisu FGD (Funkční generativní popis): základní jednotky rovin jsou značeny žlutě a složené červeně
  • Pražský lingvistický kroužek (PLK)
  • hlavní rysy PLK:
    1. funkcionalismus - různé použití pojmu funkce (ve smyslu "účel", tj. teleologicky)
      1. přechod od komunikativních (společných dorozumívacích) potřeb k jejich jazykovému vyjádření
      2. externí funkce jazyka - pragmatika; triáda Darstellung, Ausdruck, Appell (K. Bühler)
      3. funkce jednotlivých jazykových prostředků ( funkce skládání a reprezentace - vztah formy a funkce -- asymetrický dualismus) - interní jazyková funkce
      4. funkční větná perspektiva - aktuální větné členění (členění na téma/základ/topic a ráma/jádro/focus)
      5. funkční výklad jazykového vývoje - analogie, rovnováha jazykového systému
    2. funkční onomatologie a syntax (pojmenování a usouvztažnění) - Vilém Mathesius
    3. pojem funkční styl (jazykový styl) - sdělovací, administrativní, publicistický, odborný, umělecký... (Havránek); synonymie mezi slovy různých stylů: kůň - oř, hrob - rov
    4. roviny jazykového popisu - vztah skládání (přechod od menší jednotky k větší v rámci jedné roviny; zde značíme $ \rightarrow $), vztah reprezentace (vztah formy a funkce - jsou to dvě stránky znaku, přechod mezi rovinami; zde značíme $ \Rightarrow $)
      • fonologická: distinktivní rys $ \rightarrow $ foném; foném $ \Rightarrow $ morfoném
      • morfofonologická: morfoném $ \rightarrow $ morf; morf $ \Rightarrow $ morfém
      • morfologická: séma $ \rightarrow $ morfém, séma $ \rightarrow $ formém; formém $ \Rightarrow $ tagmém
      • rovina větných členů: větný člen (tagmém) $ \rightarrow $ věta; tagmém $ \Rightarrow $ sémantém
      • tektogramatická rovina: sémantém $ \rightarrow $ propozice;
    5. fonologie, morfologie - systém binárních opozic (pojmy příznakový/nepříznakový, primární/sekundární)
    6. pragmatika (dopad jazyka na mluvčího) - Jakobson: obecný význam, shiftery (já, dnes, zítra)
    7. popis ruského pádového systému pomocí binárních opozic (Jakobson)

Přínos strukturalismu (vzhledem k předchozím školám)[editovat | editovat zdroj]

  1. vidí v jazyce systém, strukturu se svébytnými systémovými vztahy
  2. důraz na synchronii; i diachronii vykládá strukturně a systémově
  3. jazyk je znakový (sémiotický, sémiologický) systém - spojení označujícího a označovaného pomocí hodnoty
  4. jazyk je čistá forma (arbitrárnost znaků)
  5. rozlišení jazyka a mluvy - dohromady tvoří řeč
  6. jazyk je systém v pohybu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]