Multi-agentní systémy

Z ωικι.matfyz.cz
Verze z 15. 1. 2008, 01:38, kterou vytvořil 87.251.57.165 (diskuse)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Multi-agentní systémy
Kód předmětu: NSWI084
Přednáší: Petr Olmer

Docela zábavný předmět o zajímavé a perspektivní oblasti informatiky.

Přednáška je vtipná a interaktivní.

Web předmětu: petr.olmer.cz/vyuka

Další materiály - vhodné pro samostudium:


Agenti[editovat | editovat zdroj]

Agent je softwarový systém, který je schopen samostatné akce ve prospěch svého vlastníka (uživatele).

Multiagentní systémy spojují trendy současného světa IT: všudypřítomnost, propojování, inteligence, delegování, abstrakce.

Inteligentní agenti:

  • reaktivní – reagují
  • proaktivní – jdou za svým cílem
  • sociální – navíc komunikují, spolupracují

Multi-agentní systémy[editovat | editovat zdroj]

Související pojmy z teorie her[editovat | editovat zdroj]

Dominantní strategie – strategie je dominantí, pokud přinaší větší užitek než jakákoli jiná strategie, bez ohledu na to, jak se chovají (hrají) ostatní agenti (hráči). ([1])

Nashova rovnováha – strategie jsou v Nashově rovnováze, pokud se nikomu nevyplatí jednostranná změna strategie. ([2])

Vězňovo dilema – dva chycení zloději (spolupachatelé). Oběma je nabídnuto svědčit proti druhému výměnou za propuštění. Pokud svědčí jeden, druhý dostane doživotí. Pokud oba, tresty jsou tvrdé, pokud žádný z nich, tresty jsou mírné. Svádí ke zradě, ačkoli celkově by lépe dopadli, kdyby nesvědčil žádný ([3]).

Pareto optimalitawen:Pareto_efficiency

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Koordinace: spolupráce vs. soutěžení.

Aspekty komunikace: syntax, sémantika a pragmatika (= interpretace). Smysl komunikace je kombinací sémantiky a pragmatiky.

Clarkův daňový mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Skupina agentů chce společně splnit množinu cílů. Jde o to domluvit co nejvýhodnější plán (kdo splní co) tak, aby byl navíc pro všechny výhodnější, než kdyby svoje úkoly plnil každý sám.

Pokud by agent moc chtěl nějaký plán, mohl by mu přiřadit maximální prefenci a všem ostatním minimální. Kdyby to udělal každý, tak by se určitě nedohodli. Clarkův daňový mechnizmus ukládá agentům platit daň za škodu způsobenou ostatním (měřeno tím, jak moc se jeho preference liší od celkových preferencí ostatních agentů).