8. Maxwellovy rovnice a jejich základní důsledky
Obsah
Sylabus
Maxwellovy rovnice a jejich základní důsledky Elektromagnetické potenciály a jejich vlastnosti. Zákony zachování v teorii elektromagnetického pole. Vlastnosti stacionárních, kvazistacionárních a nestacionárních polí.
Soustava Maxwellových rovnic
K popisu elektromagnetického pole slouží veličiny:
- intenzita elektrického pole $ \mathbf{E} $ a magnetická indukce $ \mathbf{B} $. V bodě prostoročasu je pole $ \mathbf{E,B} $ tehdy, je-li síla působící na testovací částici náboje $ q $ a hmotnosti $ m $ rovna
- $ \mathbf{F} = q\left(\mathbf E + \mathbf v \times \mathbf B\right) \, . $
což je Lorentzova síla. Tento vztah je správný i z hlediska speciální teorie relativity. V STR platí pohybová rovnice pro částici:
- $ \mathbf F = q\left(\mathbf E + \mathbf v \times \mathbf B\right) = \frac{d\left(\gamma m \mathbf v\right)}{dt} . $
Pole $ \bf E, B $ jsou skutečná pole, zodpovědná za změnu hybnosti nabitých částic. Maxwellovy rovnice ve vakuu pro ně zní
- $ \mathrm{div}\, \mathbf{E}=\frac{\rho_v}{\varepsilon_0} , $
- $ \mathrm{div}\, \mathbf{B}=0 \, , $
- $ \mathrm{rot}\, \mathbf{E}= -\frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t} , $
- $ \mathrm{rot}\, \mathbf{B}=\mu_0\mathbf{j}_v+\mu_0\varepsilon_0\frac{\partial \mathbf{E}}{\partial t} . $
V látkovém prostředí může být užitečné zavést další veličiny
- elektrickou indukci $ \mathbf{D} $ a magnetickou intenzitu $ \mathbf{H} $. Ty jsou definovány vztahy
- $ \mathbf{D} = \varepsilon_0 \mathbf{E} + \mathbf{P}, \quad \mathbf{B} = \mu_0 ( \mathbf{H} + \mathbf{M} ), $
kde $ \varepsilon_0 = \frac{10^7}{4\pi c^2}\mathrm{F\,m^{-1}} \approx 8,85.10^{-12}\,\mathrm{F\,m^{-1}} $, $ \mu_0 = 4\pi.10^{-7}\,\mathrm{H\,m^{-1}} \approx 1,26.10^{-6}\,\mathrm{H\,m^{-1}} $ a veličiny $ \bf P, M $ jsou definované v látkovém prostředí takto. Představme si malou krychli látky o objemu $ \Delta V $ a dipólového momentu $ \Delta \mathbf p $. Elektrická polarizace je objemová hustota elektrického dipólového momentu
- $ \mathbf{P} = \frac{\Delta \mathbf{p}}{\Delta V} $
a protože se dipólový moment krychle dá vyjádřit z definice jako posunutý náboj (polarizační $ \rho_p $) krát posunutí z rovnovážné polohy $ \Delta \mathbf p = \rho_p.\Delta V.\Delta \mathbf r $, dá se také vyjádřit jako
- $ \mathbf{P} = \rho_p \Delta \mathbf r \, . $
Podobně magnetizace je objemová hustota magnetického momentu
- $ \mathbf M = \frac{\Delta \mathbf{m}}{\Delta V}\, . $
Představme si malý čtvercový kvádr látky tloušťky $ b $ o straně $ a $, vybranou tak, aby směr magnetického momentu $ \bf k $ byl kolmý na plochu čtvercové podstavy. Pak je z definice magnetického momentu
- $ \mathbf M = \frac{\Delta \mathbf m}{\Delta V} = \frac{\Delta I \Delta S \mathbf k}{\Delta V} = \frac{bj_S \mathbf k a^2}{ba^2} = j_S\mathbf k \, , $
tedy magnetizace má směr kolmý na rovinu obíhaní proudu a velikost rovnu délkové hustotě plošného proudu $ j_S $.
Tyto veličiny jsou spolu svázány soustavou Maxwellových rovnic.
Diferenciální tvar
Maxwellovy rovnice lze zapsat v diferenciálním tvaru následujícím způsobem
- $ \mathrm{div}\, \mathbf{D}=\rho_v \, , $
- $ \mathrm{rot}\, \mathbf{H}=\mathbf{j_v}+\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t} \, , $
- $ \mathrm{rot}\, \mathbf{E}=-\frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t} \, $
- $ \mathrm{div}\, \mathbf{B}=0 \, . $
První dvě rovnice popisují vztah mezi nábojovou hustotou volných nábojů $ \rho_v $, hustotou volných proudů $ \mathbf{j_v} $ a vektory elektromagnetického pole $ \mathbf{D} $ a $ \mathbf{H} $. Poslední dvě rovnice udávají obecně platné vlastnosti vektorů $ \mathbf{E} $ a $ \mathbf{B} $.
Integrální tvar
V integrálním tvaru nabývají Maxwellovy rovnice podoby ($ Q $ je volný náboj v objemu ohraničeném plochou $ S $ a $ I $ je proud protékající plochou ohraničenou křivkou $ l $):
- $ \oint_{S}\mathbf{D}\cdot d\mathbf{S}=Q \, , $
- $ \oint_{l}\mathbf{H}\cdot d\mathbf{l}=I+\int_{S}\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t}\cdot d\mathbf{S} \, , $
- $ \oint_{l}\mathbf{E}\cdot d\mathbf{l}=-\int_{S}\frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t}\cdot d\mathbf{S} \, , $
- $ \oint_{S}\mathbf{B}\cdot d\mathbf{S}=0 \, . $
První rovnice odpovídá Gaussovu zákonu, druhá představuje zobecněný Ampérův zákon, třetí reprezentuje Faradayův indukční zákon a čtvrtá vyjadřuje neexistenci magnetických nábojů.
Slovne sa dajú formulovať takto:
• zdrojem elektrické indukce jsou volné náboje
• neexistují volné magnetické náboje
• vírové elektrické pole je tam, kde se s časem mění vektor magnetické indukce
• vírové magnetické pole je tam, kde se s časem mění vektor elektrická indukce a pohybuje náboj
Maxwellovy rovnice jsou soustavou parciálních diferenciálních rovnic prvního řádu, obsahují 12 neznámých (navíc máme ještě materiálové vztahy a hraniční podmínky).
Elektromagnetické potenciály
Zavedení potenciálů
Pro řešení Maxwellových rovnic je výhodné následujícím způsobem zavést vektorový potenciál $ \mathbf{A} $ a skalární potenciál $ \varphi $:
$ \mathbf{B}=\mathrm{rot}\, \mathbf{A} $
$ \mathbf{E}=-\mathrm{grad}\, \varphi -\frac{\partial \mathbf{A}}{\partial t} $
Zavedení $ \mathbf{A} $ podle prvního vztahu umožňuje poslední z Maxwellových rovnic, druhý vztah lze získat dosazením prvního do třetí Maxwellovy rovnice.
Kalibrační transformace
Potenciály $ \mathbf{A} $ a $ \varphi $ nejsou určeny jednoznačně a je tedy možné přejít k jiným pomocí kalibrační transformace
$ \varphi'=\varphi -\frac{\partial \psi }{\partial t} $
$ \mathbf{A}'=\mathbf{A}+\mathrm{grad}\, \psi , $
aniž by přitom došlo ke změně $ \mathbf{E} $ a $ \mathbf{B} $. Elektromagnetické pole je tedy kalibračně invariantní.
Lorentzova podmínka
Kalibrační transformace umožňují takovou volbu potenciálů, při které je splněna Lorentzova podmínka
$ \mathrm{div}\, \mathbf{A}+\varepsilon \mu \frac{\partial \varphi }{\partial t}=0, $
kde $ \varepsilon $ značí permitivitu a $ \mu $ permeabilitu vystupující v (lineárních) materiálových vztazích. Zavedené potenciály lze s využitím materiálových vztahů dosadit do prvních dvou Maxwellových rovnic a díky této podmínce je možné po úpravách získat vlnovou rovnici
$ \Delta \varphi -\varepsilon \mu \frac{{\partial }^{2}\varphi }{\partial {t}^{2}}=-\frac{\rho }{\varepsilon } $
$ \Delta \mathbf{A}-\varepsilon \mu \frac{{\partial }^{2}\mathbf{A}}{\partial {t}^{2}}=-\mu \mathbf{j} $
Zákony zachování
$ten: Toto je narychlo vypsáno z Feynmanových přednášek 2. díl kap. 27 Energie pole a hybnost pole.
Určitě to sem částečně patří, ale je to jen pár neformálních výkřiků do tmy a mávání rukama. Kdo to víte lépěji, prosím, opravte to a doplňte.
Lokálnost zákonů zachování
Velmi stručně shrnuto jde o to, jestli zákony zachování platí globálně, lokálně nebo jak.
Příklad zachování elektrického náboje. Náboj v uzavřeném systému se nemění (např. v celém vesmíru). Můžeme si tedy představit situaci, že v místě A je náboj a s časem ubývá. Na jiném (vzdáleném) místě B pak úplně stejně náboj z ničeho nic přibývá. Zákon zachování funguje. Ovšem teorie relativity v tomto případě vztyčí varovný prst a zakáže jakékoliv okamžité působení na dálku. Náboj se tedy bude muset přesunout nějakým tokem - proudem.
Vztah proto pak je jednoduše (rovnice kontinuity)
$ \mathbf{\nabla \cdot j} = - \frac{\partial \rho}{\partial t} $.
Tzn. že zákon zachování musí platit lokálně, v každém místě. Pro všechny veličiny, které se mají zachovávat, pak platí, že ubývají tak, jak velký je jejich tok do okolí.
Elegantní je to v STR: $ j^{\nu \mu}_{,\mu} = F^{\mu \nu}_{ ,\mu \nu} = 0 $, protože $ F^{\mu \nu} $ je antisymetrický, zatímco derivace jsou záměnné (tj. ve spodních indexech je to symetrický výraz). Připomínám $ j^\nu = (c \rho, j_x, j_y, j_z) $ a $ F_{\mu \nu}=A_{\nu, \mu} - A_{\mu, \nu} $ a $ A_\mu = (\frac{\Phi}{c}, A_x, A_y, A_z) $. $ c $ je rychlost světla, $ \rho $ hustota nábojů, $ \Phi $ skalární potenciál elektrického pole a $ A_x $ až $ A_z $ jsou složky vektorového potenciálu magnetického pole.
Zákon zachování energie pro EM pole
Nu a stejně jako pro náboj musí být splněn zákon zachování energie. Úplně analogicky je tedy hustota energie pole $ w $ a hustota toku energie pole $ \mathbf{S} $ spojena vztahem:
$ \frac{\partial w}{\partial t} = - \mathbf{\nabla \cdot S} $
Předešlá rovnice ještě není celá fertig, nezachovává se totiž jen energie EM pole, ale všechna energie - i energie látky.
Časová změna hustoty energie se tedy spotřebuje na to co vyteče z objemu $ V $ a na práci vykonanou v tomto objemu. Pole koná práci na elektrické náboje.
Lorentzova síla: $ \mathbf{F} = q \left( \mathbf{E} + \mathbf{v \times B} \right). $
Práce za jednotku času: $ \mathbf{F \cdot v} = q \mathbf{E \cdot v} $
Z toho práce na jednotku objemu s koncentrací částic $ N $ je $ Nq\mathbf{E \cdot v} = \mathbf{E \cdot j} $.
Pozn.: "Překvapivě" vlastně hustota výkonu dle Joulese. $ P = UI $.
Takže sakumprdum je vztah pro zachování energie v objemu $ V $ s hranicí $ \Sigma $
$ -\frac{\mathrm{d}}{\mathrm{d}t}\int_V w \mathrm{d}V = \oint_{\Sigma} \mathbf{S \cdot n}\mathrm{d}\Sigma + \int \mathbf{E \cdot j}\mathrm{d}V $
Což nám matematici jistě dovolí přepsat jako
$ -\frac{\partial w}{\partial t} = \mathbf{\nabla \cdot S} + \mathbf{E \cdot j} $ $ \left(\heartsuit\right) $
Co jsou to ty w a S
Intuitivní odvození následuje. Berte jako vodítko.
Dle předešlých úvah předpokládáme, že existuje (a všem experimentům se líbí) nějaká hustuta energie $ w $ a tok hustoty energie $ \mathbf{S} $.
Dostaňme je jak jinak z Maxwellek.
Vezměme rovnici pro rotaci $ \bf B $ (pozn. nechal jsem rozměrové konstanty tam, jak je píšou v F. přednáškách, je to trochu nezvyk):
$ \mathbf{j} = \varepsilon_0 c^2 \left(\mathbf{\nabla \times B}\right) - \varepsilon_0 \frac{\partial E}{\partial{t}} $
Vynásobíme-li skalárně $ \bf E $ dostaneme levou stranu $ \left(\heartsuit\right) $
$ \mathbf{E \cdot j} = \varepsilon_0 c^2 \mathbf{E \cdot} \left(\mathbf{\nabla \times B}\right) - \varepsilon_0 \mathbf{E \cdot} \frac{\partial E}{\partial{t}} $.
Teď prosím matematiky aby se odvrátili od monitorů, neb fyzici berou klidně bez okolků následující vztah za platný.
$ \mathbf{\nabla \cdot}\left(\mathbf{B \times E}\right) = \mathbf{E \cdot}\left(\mathbf{\nabla \times B}\right) - \mathbf{B \cdot}\left(\mathbf{\nabla \times E}\right) $. (bacha na znaménko)
S použitím vztahu, který si matematici právě teď ještě ověřují, dostáváme
$ \mathbf{E \cdot j} = \varepsilon_0 c^2 \mathbf{\nabla \cdot} \left(\mathbf{B \times E}\right) + \varepsilon_0 c^2 \mathbf{B \cdot} \left(\mathbf{\nabla \times E}\right) - \frac{\partial}{\partial t}\left( \frac{1}{2} \varepsilon_0 \mathbf{E \cdot E} \right) $.
"$ \nabla \times E $ je naštěstí rovno" $ -\partial \mathbf{B} / \partial t $ a tedy
$ \mathbf{B \cdot (\nabla \times E)} = - \frac{\partial}{\partial t}\left( \frac{\mathbf{B \cdot B}}{2} \right) $
Takže $ \heartsuit $ přejde na
$ \mathbf{E \cdot j} = \mathbf{\nabla \cdot} \left(\varepsilon_0 c^2 \mathbf{B \times E} \right) - \frac{\partial}{\partial t} \left(\frac{\varepsilon_0 c^2}{2}\mathbf{B \cdot B} + \frac{\varepsilon_0}{2} \mathbf{E \cdot E} \right) $,
kde už vidíme
$ w = \frac{\varepsilon}{2}\mathbf{E \cdot E} + \frac{\varepsilon_0 c^2}{2} \mathbf{B \cdot B} $,
$ \mathbf{S} = \varepsilon_0 c^2 \mathbf{E \times B} $.
Elektrostatika
Maxwellovy rovnice pro elektrostatické pole
Elektrostatika se zabývá případem, kdy jsou všechny elektrické náboje v klidu. Maxwellovy rovnice pak vypadají následovně:
$ \mathrm{div}\, \mathbf{D}=\rho $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{H}=0 $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{E}=0 $
$ \mathrm{div}\, \mathbf{B}=0 $
Poissonova a Laplaceova rovnice
Vztah mezi potenciálem elektrostatického pole a rozložením náboje určuje Poissonova rovnice
$ \Delta \varphi =-\frac{\rho }{{\varepsilon }_{0}}, $
která v místech s nulovou hustotou náboje přechází na Laplaceovu rovnici
$ \Delta \varphi =0 $
(jednoznačnost řešení zajišťují okrajové podmínky).
Základní úloha elektrostatiky
Základní úloha elektrostatiky spočívá v určení potenciálu (a tím i intenzity elektrického pole) soustavy nabitých vodičů. Jde tedy o řešení Laplaceovy rovnice v místech mimo nabité vodiče s okrajovými podmínkami, které představují zadané potenciály, resp. náboje jednotlivých vodičů a požadavek nulového potenciálu na hranici zkoumaného objemu či (v limitě) v nekonečnu v případě celého prostoru.
Vhodné vztahy
Pro řešení úloh je možné v elektrostatice vycházet z Gaussova zákona (viz výše), případně z jiných známých vztahů jako např. z výrazu pro intenzitu elektrického pole v místě $ \mathbf{r} $ od náboje $ Q $ umístěného v $ \mathbf{r}' $
$ \mathbf{E}\left(\mathbf{r}\right)=\frac{1}{4\pi {\varepsilon }_{0}}\frac{Q}{|\mathbf{r}-\mathbf{r}'{|}^{3}}\left(\mathbf{r}-\mathbf{r}'\right) $
Stacionární pole
Maxwellovy rovnice pro stacionární pole
Ve stacionárním stavu jsou všechny makroskopické veličiny časově nezávislé. V tomto případě nabývají Maxwellovy rovnice tvaru:
$ \mathrm{div}\, \mathbf{D}=\rho $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{H}=\mathbf{j} $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{E}=0 $
$ \mathrm{div}\, \mathbf{B}=0 $
Prostorové rozložení nábojů je popsáno časově konstantní nábojovou hustotou $ \rho $. Na rozdíl od elektrostatiky však mohou náboje konat makroskopický pohyb, kterému odpovídá časově neproměnná proudová hustota $ \mathbf{j} $.
Ohmův zákon
Další odlišnost od elektrostatiky představuje existence nenulového elektrického pole uvnitř vodičů, kterými protéká proud. Úměru mezi proudovou hustotou a intenzitou elektrického pole v daném vodiči o měrné vodivosti $ \gamma $ vyjadřuje diferenciální tvar Ohmova zákona:
$ \mathbf{j}=\gamma \mathbf{E} \,. $
Měrná vodivost je spojena s měrným odporem $ \sigma $ vztahem
$ \gamma =\frac{1}{\sigma}. $
Odpor $ R $ vodiče délky $ l' $ a průřezu $ S' $ udává výraz
$ R=\sigma \frac{l'}{S'}. $
Vyjádřením elektrického proudu
$ I=\int_{S'}\mathbf{j}\cdot d\mathbf{S}' $
a napětí
$ U=\int_{\left(1\right)}^{\left(2\right)}\mathbf{E}\cdot d\mathbf{l}'={\varphi }_{1}-{\varphi }_{2} $
lze zapsat Ohmův zákon ve tvaru
$ I=\frac{U}{R} . $
Vhodné vztahy
Pro řešení úloh lze v případě stacionárního pole vhodně užít Gaussův zákon (viz výše), Ampérův zákon ve tvaru
$ \oint_{l}\mathbf{H}\cdot d\mathbf{l}=I $
a Biot-Savartův vzorec
$ \mathbf{B}\left(\mathbf{r}\right)=\frac{\mu }{4\pi }\int_{V}\frac{\mathbf{j}\left(\mathbf{r}'\right)\times \mathbf{R}}{{R}^{3}}dV', $
kde $ \mathbf{R}=\mathbf{r}-\mathbf{r}' $, integrační proměnná je $ \mathbf{r}' $ a integruje se přes objem $ V $.
Kvazistacionární pole
Maxwellovy rovnice pro kvazistacionární pole
Kvazistacionární přiblížení je vhodné pro studium časově proměnného elektrického a magnetického pole za předpokladu dostatečně pomalých změn rozložení nábojů, tedy
$ \mathbf{j}>>\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t} $
Maxwellovy rovnice tak mají podobu:
$ \mathrm{div}\, \mathbf{D}=\rho $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{H}=\mathbf{j} $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{E}=-\frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t} $
$ \mathrm{div}\, \mathbf{B}=0 $
Elektromagnetická indukce
Jak je patrné, oproti stacionárnímu přiblížení je zde již uvažován jev elektromagnetické indukce. Pro indukované elektromotorické napětí $ {U}_{F} $ ve vodivé smyčce, kterou prochází (časově proměnný) magnetický indukční tok $ \Psi $, platí Faradayův indukční zákon
$ {U}_{F}=-\frac{d\Psi }{dt} $
Skutečnost, že směr indukovaného proudu ve smyčce je takový, že jím vytvořené magnetické pole se snaží kompenzovat změny toku způsobující vznik indukovaného proudu, se nazývá Lenzovo pravidlo.
V případě smyčky o ploše $ S'' $ nehybné vzhledem k laboratorní soustavě (a neměnící svou geometrii) lze psát
$ {U}_{F}=-\int_{S''}\frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t}\cdot d\mathbf{S}'' $
Vhodné vztahy
Při řešení úloh lze v případě kvazistacionárního pole postupovat podobně jako ve stacionárním přiblížení, ovšem Ohmův zákon je nutné doplnit o indukované elektromotorické napětí $ {U}_{F} $, resp. odpovídající indukovanou vtištěnou intenzitu elektrického pole $ {\mathbf{E}}_{F}^{\star } $.
Nestacionární pole
Maxwellovy rovnice pro nestacionární pole
Nestacionární pole představuje zcela obecný případ elektromagnetického pole. K jeho popisu je třeba užívat Maxwellovy rovnice v obecném tvaru ze začátku tohoto textu:
$ \mathrm{div}\, \mathbf{D}=\rho $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{H}=\mathbf{j}+\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t} $
$ \mathrm{rot}\, \mathbf{E}=-\frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t} $
$ \mathrm{div}\, \mathbf{B}=0 $
Maxwellův proud
Jak je patrné, oproti kvazistacionárnímu přiblížení se na pravé straně druhé z rovnic vyskytuje výraz $ \mathbf{j}+\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t} $, který lze považovat za celkovou hustotu makroskopického nestacionárního proudu
$ {\mathbf{j}}_{c}=\mathbf{j}+\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t}=\mathbf{j}+\frac{\partial \mathbf{P}}{\partial t}+{\varepsilon }_{0}\frac{\partial \mathbf{E}}{\partial t}, $
kde první člen $ \mathbf{j} $ odpovídá hustotě volného proudu, druhý člen $ \frac{\partial \mathbf{P}}{\partial t} $ přísluší hustotě polarizačního proudu a poslední člen $ {\varepsilon }_{0}\frac{\partial \mathbf{E}}{\partial t} $ je hustota tzv. Maxwellova proudu. Maxwellův proud nesouvisí přímo s pohybem nábojů, ale s časovou změnou elektrického pole. Polarizační a Maxwellův proud bývají dohromady označovány jako posuvný proud.
Vhodné vztahy
Z předchozího je zřejmé, že řešení úloh v případě nestacionárního pole se od kvazistacionárního přiblížení odlišuje nutností užívat zobecněný Ampérův zákon, tj. integrální tvar druhé Maxwellovy rovnice (uveden již výše):
$ \oint_{l}\mathbf{H}\cdot d\mathbf{l}=I+\int_{S}\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t}\cdot d\mathbf{S}. $
Užitečná literatura
- Ladislav Szántó: Maxwellovy rovnice a jejich názorné odvození, BEN - technická literatura, Praha 2003, ISBN 80-7300-096-2
