Kvantový problém mnoha částic

Z ωικι.matfyz.cz
Přejít na: navigace, hledání

Státnice - Fyzika NMgr: Seznam okruhů#2. Kvantová teorie molekul a pevných látek

S tímto problémem se setkáváme např. u atomů s více než jedním elektronem (tedy už i u atomu H-, který je stabilní. Ten druhý e- je sice vázán pouze slabě, ale je stabilně vázán). Nuže: Máme (nejprve) dvojčásticový hamiltonián dvou částic, které neinteragují: H=H1+H2. Hψ=Eψ. V tomto případě lze řešení nalézt: nejprve vyřešíme H1ψ1=E1ψ1, poté H2ψ2=E2ψ2 a výsledné řešení pak bude ψ(r1, r2)=ψ1(r1) ψ2(r2) a E=E1+E2. Důkaz je triviální :).

Složitější situace nastává, pokud tyto částice interagují. V určitých případech (Coulombicky se přitahující dvě rozdílně nabité částice) existuje analytické a přesné řešení (viz základní přednášky o kvantovce). Pozn.: toto analytické řešení bylo bez započítání relativistických oprav.

A konečně ten zajímavý případ: mějme několik (>1) částic, které mezi sebou interagují, a řešení nečasové Schrödingerovy rovnice (NSR) již nelze vyjádřit analyticky. Toto nastává např. v případě mnoha elektronů v atomovém obalu (orbitaly hezky rozebírá Klíma ve svých příkladech) nebo v pevných látkách, kde se nejprve zastaví jádra a posléze se mnohačásticově řeší pohyb elektronů.

Ještě poznamenejme, že při srážkách v teorii rozptylu hraje významnou roli spin částic a také to, zda jsou identická nebo různá: Vypustíme proti sobě dvě částice. Amplitudu rozptylu do kolmého směru (tj. odchýlení o úhel π/2) označme f(π/2). Pravděpodobnost rozptýlení jedné částice do kolmého směru pak je:

  • 2|f(π/2)|² pro neidentické částice
  • 4|f(π/2)|² pro identické bosony
  • 4|f(π/2)|² pro identické fermiony s celkovým spinem 0
  • 0 pro identické fermiony s celkovým spinem 1
  • |f(π/2)|² pro nepolarizované identické fermiony

Nyní přikročme k Hartree-Fockovým rovnicím, tedy metodě středního pole: Označme Ψ(1..N) = ψ1(1)..ψN(N) celkovou vlnovou funkci N elektronů jako součin N jednoelektronových funkcí. Nyní respektujme Pauliho vylučovací princip => udělejme Slayterův determinant. Zavedeme operátor A = ∑p∈permutace (-1)sgn(p) 1/N! p. Pozor: A ψ1(1)..ψN(N) není normované, ale A=A+ a A²=A => A je projekční operátor. Chceme-li normovanou vlnovou funkci, pak musíme udělat √N! A ψ1(1)..ψN(N).

Nyní začnu variační počet: za podmínky <Ψ|Ψ>=1 hledám, kdy je δ<Ψ|H|Ψ>=0. Varíruji ψ1(1)..ψN(N) a řešením obdržím pohybové rovnice. Pozn.: protože Ψ je determinant, má spoustu užitečných vlastností: např. nezmění se, pokud do i-tého řádku přičtu j-tý => Zvolím si ON bázi {ψi}. Napíši si tedy H=∑h(i)+∑i<je²/4πϵ0rij=H1+H2. Zde h(i) je interakce elektron-jádro + kinetická energie i-tého elektronu (a toto umíme vyřešit, to je vodíku podobný atom); H1=∑h(i); H2=dvojelektronová interakce.

<H1> = N! <AΨ|∑h(i)|AΨ> = [protože A²=A a [A,h(i)]=0] = N! ∑<Ψ| h(i) |AΨ> = [v j-tém sčítanci mám díky ortonormálnosti vlnových funkcí zajištěno toto: pokud se potká j-tá vlnová funkce v bra vektoru s k-tou z ket vektoru, vyjde nula => všechny indexy kromě j-tého si musí být rovny => na j-tý v bra-vektoru už také zbývá pouze j-tý z ket-vektoru] = N! 1/N! ∑<ψi(i)| h(i) |ψi(i)> = ∑Ei

<H2> = [nejprve stejně jako o pár řádků výše] = 1/2 N! ∑i≠j <Ψ| e²/4πϵ0rij |AΨ> Ta suma, která je v A, nyní nevypadne tak snadno, jako dříve. Zbydou z ní dva členy: <ψi(i)ψj(j)| 1/riji(i)ψj(j)> - <ψi(i)ψj(j)| 1/riji(j)ψj(i)>. Všimněme si, že rij je invariantní vůči záměně i<->j. Pozn.: ψi jsou komplexní => měl bych varírovat reálnou a komplexní část. Lze ukázat, že δ(ψi) = [δ(ψi)*]*.

Nakonec tedy pojďme odvodit HF rovnice z požadavku nulovosti variance: 0 = δ<H1+H2> = ∑i ∫d³r1 δψi*(r1) [h(r1) ψi(r1) + 1/2 e²/4πϵ0j≠i 2∫ ψj*(r2) 1/r12 ψi(r1j(r2) d³r2 - ∫ ψj*(r2) 1/r12 ψi(r2j(r1) d³r2 - Eiψi(r1)]

To, co je uvnitř hranaté závorky, nazýváme Hartree-Fockovými rovnicemi (jsou označeny jako (07) na http://hermes.phys.uwm.edu/projects/elecstruct/hermsk/HF/HF.Theory3.html). Pozn.: Vyskytuje se zde nelokální operátor, který je ale hermitovský. Cílem je nalézt ψi. VCoulomb (druhý řádek v rovnici na uvedeném odkazu) i Vex (poslední člen) jsou však na ψi závislé => řeší se to self-konzistentně, tj.

  1. odhadnu řešení
  2. zvolím si i = 1
  3. provedu derivace a integrace na pravé straně HF
  4. obdržím tím nové ψi
  5. zvýším i o jedna a provedu bod 3. Pokud jsem již dosáhnul i = N (počet elektronů) pokračuji bodem 6
  6. nové ψi nanormuji - normovací konstanta je 1/Ei
  7. pokud staré ψi i Ei jsou téměř (v rámci požadované přesnosti) shodné s novými, pak mám výsledek; pokud se liší, pak se vrátím zpět k bodu 2

Pozn.: Ei = (celková energie v HF aproximaci (tu hledám :D) ) mínus (energie systému, pokud by chyběl i-tý elektron)

Celková energie je E = <H1> + <H2> = ∑Ei - <H2>

Pozn.: Ve Slayterově determinantu je součet i přes všechny spiny. Ve výměnné části interagují ψij. A zde by se správně mělo počítat tak, že interagují pouze částice mající shodný spin.

Pozn.: Pokud se do Hamiltoniánu dodají relativistické opravy, pak HF dobře predikují základní stav. Př.: Li: 1s↑, 1s↓, 2s↑ => pro 1s↑ je Vx; pro 1s↓ Vx není. Pokud započítám Vx pouze u těch funkcí, které mají shodný spin, pak se jedná o tzv. Unrestricted HF (spinově závislé řešení). Pokud započítám Vx u všech funkcí (tedy i u těch s opačnými spiny), pak jsem počítal Restricted HF. Z HF vyjde, že E3d < E4s.

Slayterovy determinanty nemají správnou symetrii (H má symetrii ∑Li a ∑Si; samotné vlnové funkce pouze mají pouze jednoelektronové symetrie Li a Si => hledám takové řešení, které má určitý celkový moment hybnosti a celkový spinový moment. S každou dvojící L,S je spojena (2l+1)(2S+1) krát degenerovaná hladina...značívá se 2S+1L.

Viz také: Základy kvantové teorie pevných látek se zaměřením na elektronovou strukturu a dynamiku elementárních excitací#Přiblížení téměř volných elektronů a Základy kvantové teorie pevných látek se zaměřením na elektronovou strukturu a dynamiku elementárních excitací#Přiblížení silně vázaných elektronů